Srní
(1 km od chaty)
Srní je poměrně mladá horská obec, kterou založil majitel panství Stodůlky baron Schmiedel pro dřevaře v roce 1727 a podle hojného výskytu srnčí zvěře ji pojmenoval Rehberg (česky Srnčí hora). Ani před tím zde však nebylo pusto. Několik zarostlých hald v blízkém okolí svědčí o tom, že se tu v minulosti těžilo zlato. Pro hornickou minulost hovoří i pozlacený orel, který býval umístěn na špičce věže zdejšího kostela. Postupně se osada rozrostla na rozsáhlou farní obec, v níž na počátku 20. století žilo 300 téměř výhradně německých obyvatel. Původně v obci sídlili též německy mluvící strážci českých hranic – Králováci. V roce 1788 byl postaven kostelík a v letech 1804 až 1805 na jeho místě kostel Nejsvětější Trojice. Je to jednolodní, slohově nevýrazná stavba s hranolovou věží, na návětrné straně krytá šindelem. V roce 1818 byla v Srní umístěna jedna z prvních meteorologických stanic a fungovala zde do roku 1845. K zajímavostem v Srní patřil mlýn s pilou, který pracoval do roku 1949. Na malém hřbitově jsou pochováni někteří příbuzní Karla Klostermanna a postavy z jeho děl.
Čeňkova pila
(1 km od chaty)
Nacházela se na pravém břehu v nadmořské výšce 630 m, v katastrálním území Svojše města Rejštejn. Nechal ji postavit pražský obchodník se dřevem Čeněk Bubeníček. Jedná se o pilu na vodní pohon, která zpracovávala šumavské dřevo z okolních lesů. Též se jí říkalo Bubeníčkova pila, ale již v 80. letech 19. století bylo běžné označení Čeňkova pila (německy Vincenzsäge).[1]V roce 1912 byla z rozhodnutí města Kašperské Hory na prodlouženém náhonu vystavěna malá vodní elektrárna Čeňkova pila. V roce 1937 se zhruba 400 metrů proti proudu Vydry začalo se stavbou nové vodní elektrárny Vydra, jež byla po dvou letech uvedena do provozu a dnes patří mezi naše nejvýznamnější technické památky.Elektrárna Čeňkova pila je od roku 1995 chráněna jako kulturní památka ČR.
Vlčí výběh
(5 km od chaty)
Návštěvnické centrum věnované šelmám s vnitřní expozicí ukazující život vlků a jeho soužití s člověkem Součástí venkovního areálu je vlčí výběh s vyhlídkovou lávkou.U budovy mají malí návštěvníci k dispozici dětské hřiště.
Kapacita parkoviště 80 automobilů a 3 autobusy.Automat na parkovné – ceny dle aktuálních tarifů (osobní automobil: 50,-Kč za každou započatou hodinu, autobus: 160,-Kč).
Antýgl
(7 km od chaty)
(Německy Antigelhof) je usedlost na Šumavě, v údolí řeky Vydry, nedaleko ústí Hamerského potoka. Nachází se asi 4 km jihovýchodně od Srní – v jeho místní části Vchynice-Tetov I. Bývalý královácký dvorec tvoří skupina roubených i zděných stavení se šindelovými střechami. Tato rázovitá horská usedlost s charakteristickou zvoničkou pocházející z 18. století je ukázkou jednoho z typických šumavských samotových celků v jakých dříve Králováci bydleli. Antýgl je zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek ČR.
Kašperské Hory
(10 km od chaty)
Kašperské Hory jsou šumavským městem s bohatou historií. Toto horské středisko je centrem celoroční turistiky a rozkládá se v blízkosti horního toku zlatonosné řeky Otavy.Město Kašperské Hory leží v Plzeňském kraji v nadmořské výšce 758 m a žije zde 1 449 obyvatel (k 1.1.2019).Pestrá historie malého, avšak významného královského horního města a poutavá poloha představují nyní atraktivní turistický cíl. Dnes jsou Kašperské Hory jedním z hlavních šumavských rekreačních center nabízejícím svým návštěvníkům po celý rok příjemně strávený čas s nabídkou kvalitních služeb. Kašperské Hory jsou mimo jiné dějištěm románů a povídek významného šumavského autora Karla Klostermanna. Spisovatelův otec zde působil jako lékař a několik let byl i starostou.
Modrava
(12 km od chaty)
(Německy Mader) je obec v okrese Klatovy, 13 km jihozápadně od Kašperských Hor. Žije zde 107[1] obyvatel. Obec leží v Národním parku Šumava na soutoku Modravského, Roklanského a Filipohuťského potoka, jejichž soutokem vzniká Vydra (někdy se jako část Vydry označuje i Modravský potok a za počátek Vydry je označován soutok Luzného a Březnického potoka u hájovny Březník). První písemné zmínky o Modravě pocházejí z let 1614 a 1617 – trvalé osídlení se v nich však ještě nezmiňuje, pouze rybářské využití a pastviny pro soumary (to vyplývalo z polohy při obchodní stezce do Kašperských Hor). Od roku 1757 se Modrava rozvíjí jako rybářská a lovecká osada. Ke změně dochází po roce 1799, kdy kníže Schwarzenberg kupuje od hraběte Filipa Kinského rozsáhlé území Prášilského panství a využívá obrovského bohatství dřeva ze zdejších rozsáhlých lesů.
Kvilda
(19 km od chaty)
(Německy Außergefild) je obec na území Národního parku Šumava, v okrese Prachatice, 16 km jihozápadně od Vimperka. S nadmořskou výškou 1065 m[4] se podle polohy obecního úřadu, pošty a kostela[5] jedná o nejvýše položenou obec v České republice.[6][7] Nachází se 5 km od pramenů Teplé Vltavy, v místech, kde do ní zleva ústí Kvildský potok. Území obce leží na česko-německé státní hranici. Na turistické stezce Bučina - Finsterau je určené místo pro přechod do Německa.[8] Žije zde 133[1] obyvatel. Katastrální výměra Kvildy činí 45,17 km². Na západě katastr obce sousedí s katastrem obce Modrava, na severozápadě je sousední obcí Horská Kvilda, na východě Nové Hutě a Borová Lada a na jihu je sousedním územím Národní park Bavorský les.V kvildském správním území, které celé náleží do národního parku Šumava, je vyhlášeno celkem pět maloplošných zvláště chráněných území; poblíž silnice mezi Kvildou a Horskou Kvildou leží Jezerní slať a dále jsou to: Kvilda – Pod políčky, Olšinka, Tetřevská slať a Vltavské stráně. Přírodní památka Pramen Vltavy byla roku 2017 zrušena.Nejvýše položeným bodem území obce je vrchol Černé hory (1 316 m), z šumavských třináctistovek leží na kvildském katastru ještě Stráž. Naopak nejníže položeným bodem obce je hladina Teplé Vltavy pod Františkovem s 947 m.
Sušice
(20 km od chaty)
Sušice jsou snad nejstarším sídlištěm nejen v okrese, nýbrž i v kraji. Svědčí o tom nález neumělého výrobku z nejstarší doby kamenné (asi 80 000 let př. Kr.), který byl učiněn 1934-35 na trati Kocovy. Je to jediný nález v tomto kraji.Na starobylost obce lze také usuzovat z jejího názvu. Jména nejstarších obcí byla vesměs odvozena ze jmen jejich zakladatele nebo pána - podle Sucha Sušice. Obec se prostírá v údolí Jankovického potoka mezi katastry obcí Traplice, Jalubí, Huštěnovice, Babice a Kudlovice. Sušice jsou malou obcí i katastr je menší - rozloha katastru je 189 ha.Nadmořská výška je 202 m.Datum založení Sušic na místě staroslovanského hradiště lze datovat do 1. pololetí 13. století, a to po založení Kudlovic a Traplic. Tyto dvě obce musely existovat dříve než Sušice. První písemnou zmínku lze doložit rokem 1344. Jitka, vdova po Rupertovi ze Sušic odkázala v tomto roce se souhlasem svých synů Dluhomila a Jaroslava lán v Sušicích velehradskému klášteru.Zakladatel obce se jmenoval Such, byl zemanem a na místě hradiště si vybudoval tvrz. Měl i dvůr, aby měl být z čeho živ. Sušice byly od počátku samostatným statkem, měly svého pána v místě. Tento pán bydlel v tvrzi, jejíž existence byla archeologicky prokázána.
Státní hrad Rábí
(30 km od chaty)
"Jako kamenný žalozpěv na prchavost výtvoru lidských rukou zvedá se zřícenina hradu Rabí na vrcholu příkrého a strmého návrší na levé straně půvabného údolí řeky Otavy ..." Friedrich Bernau (1881)Hrad Rabí vznikl kolem roku 1350 jako strážní tvrz, tyčící se nad řekou Otavou. V průběhu 14. a 15. století byl postupně přestavován a rozšiřován do podoby rozlehlého hradního komplexu, který se stal reprezentativním sídlem pánů z Rýzmberka. A svou rezidenční funkci si Rabí udrželo do konce 17. století.Zkáza hradu nastala v první polovině 18. století, kdy jej požár připravil o střechy a dřevěné části. Navíc se opuštěný hradní areál stal zdrojem stavebního materiálu pro obyvatele podhradí i širokého okolí.Státním hradem je Rabí od padesátých let 20. století a v roce 1978 byl zařazen i na seznam národních kulturních památek. Od roku 2013 je v péči Národního památkového ústavu, územní památkové správy v Českých Budějovicích.V současné době hrad Rabí nabízí komentované prohlídky, ale i rozmanité kulturní akce.
Státní hrad Velhartice
(34 km od chaty)
Státní hrad a zámek Velhartice patří mezi nejromantičtější šumavské objekty.Hrad byl založen na přelomu 13. a 14. století, jako rodové sídlo pánů z Budětic. Za jedny z nejvýznamnějších majitelů, Buška staršího a Buška mladšího z Velhartic se hrad dočkal největšího rozkvětu. V 15. století Menhart z Hradce, nejvyšší purkrabí Království českého a odpůrce Jiřího z Poděbrad, ukryl na Velharticích korunovační klenoty. V 17. století získává panství císařský generál Martin de Hoeff-Huerta, který nechává na horním nádvoří postavit nový, pozdně renesanční, palác. Za období jeho vlády také velice tvrdě probíhá rekatolizace zdejšího kraje. Posledním majitelem ze šlechtického stavu byl na Velharticích, v období II. světové války, Josef Windischgrätz. Od roku 1945 je objekt ve správě státu.